Zmrzlina patří k létu stejně, jako k zimě lyžování. Je jen málo těch, kteří v parném dni odolají té skvělé dobrotě, která nás alespoň na chvilku ochladí. Je až neuvěřitelné, že tu s námi zmrzlina je už tři tisíce let. Jen vypadala trochu jinak. Kdysi to byl sníh, který jednoduše ochutili medem.
o Ve starověkém Řecku si mohli ledovou pochoutku dopřát jen ti movitější. Sníh nosili speciální běžci z bájné hory Olymp. Sníh poté dochutili vínem nebo ovocnými šťávami.
Na zmrzlině si pochutnával i slavný vojevůdce Alexandr Veliký. Prý ho dokázal spořádat opravdu úctyhodné množství. Zmrzlinu, která se už více podobala té naší, začali vyrábět Mongolové. A bylo to v podstatě trochu dílo náhody. Večer si připravili nápoje z kozího, velbloudího nebo kobylího mléka. A jelikož noci bývají na mongolských stepích velice chladné, nápoje jim do rána zmrzly.
· Právě z Mongolska přivezl zmrzlinu slavný cestovatel Marco Polo.
– Samozřejmě, že nepřivezl hotový výrobek, ale recept.
Kupte si zmrzlinu!
Snadno se pak zmrzlina dostala na francouzský dvůr. Když se roku 1533 ženil král Jindřich II., byla zmrzlina svatebním překvapením. Na specializovaný obchod, kterým byla zmrzlinová kavárna, si musela zmrzlina počkat dalších sto čtyřicet let.
§ Možná si milovníci starších filmů vybaví muže, který jel na speciálně upraveném kole a cestou vykřikoval, že prodává zmrzlinu.
§ Na tento nápad přišli v polovině devatenáctého století v Americe, kde se začala zmrzlina vyrábět v továrně.
§ Lidé si ji mohli na ulici koupit do skleněné misky.
§ Jenže lidé jsou zapomětliví a misky nevraceli.
§ Roku 1903 došla jednomu z prodejců, Italu Marchioninu, trpělivost a vynalezl kornout.
Nejoblíbenější zmrzliny jsou tradiční vanilková a čokoládová. Pokud bychom navštívili Venezuelu, mohli bychom ochutnat přes šest set příchutí. Mezi nimi je například i česneková a cibulová.